Skip directly to content

Ústavní soud - průvodce řízením o ústavní stížnosti

on 15. Červenec 2011 - 1:12

Průvodce řízením o ústavní stížnosti

(Upozornění: Tento průvodce má pouze informativní charakter a slouží pro zjednodušené informování veřejnosti o řízení o ústavních stížnostech. Zde uvedených skutečností se nelze dovolávat a ten, kdo hodlá podat ústavní stížnost, musí postupovat v souladu se zákonem o Ústavním soudu a podle pravidel v něm uvedených)

Postavení a pravomoci Ústavního soudu upravuje Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) v čl. 83 – 89. Tyto články jsou sice zahrnuty v hlavě Ústavy pojednávající o moci soudní, Ústavní soud však není (a také to opakovaně zdůraznil a zdůrazňuje ve svých rozhodnutích) součástí soustavy obecných soudů. Není jim ani nadřízen ani není další instancí. Je soudem jediného stupně, slovy čl. 83 Ústavy „soudním orgánem ochrany ústavnosti".

Proti čemu ústavní stížnost může směřovat

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Kdo může podat ústavní stížnost

Kdo je oprávněn podat ústavní stížnost, stanoví ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen „zásah orgánu veřejné moci“) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Katalog základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem obsahují na prvním místě Listina základních práv a svobod a Ústava.

Praktický důsledek tohoto ustanovení je potom ten, že stěžovatel musí v ústavní stížnosti uvést, jaké základní právo bylo v jeho případě porušeno, který orgán veřejné moci a jakým rozhodnutím, resp. zásahem tak učinil a v čem konkrétně ono porušení základního práva nebo svobody spočívalo. Žádnými jinými právy se Ústavní soud zabývat nemůže. V této souvislosti je třeba mít na zřeteli, že Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům, není soudem poslední instance a přezkoumává „pouze“ ústavnost, nikoli zákonnost či správnost soudních rozhodnutí. Úkolem Ústavního soudu je „jen“ ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod.

Návrh na zrušení právního předpisu

V ústavní stížnosti lze navrhnout i zrušení ustanovení právního předpisu, avšak podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu jen v tom případě, že jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a jen pokud stěžovatel tvrdí, že právní předpis nebo jeho ustanovení je v rozporu s ústavním zákonem (nebo jiným zákonem, jde-li o podzákonný právní předpis). Jinými slovy, napadený právní předpis musel být ve stěžovatelově případě skutečně aplikován a stěžovatel musí uvést, s jakým ústavním zákonem, popřípadě zákonem, s jakým jejich ustanovením je napadený právní předpis v rozporu. Návrh na zrušení právního předpisu má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, což znamená, že sdílí její osud. Je-li proto ústavní stížnost z nějakého důvodu odmítnuta, je tím automaticky odmítnut i návrh na zrušení právního předpisu. Bez vztahu ke konkrétnímu rozhodnutí nebo zásahu orgánu veřejné moci není fyzická či právnická osoba oprávněna zrušení právního předpisu navrhovat. Přímý návrh na zrušení právního předpisu by Ústavní soud musel odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].

Povinné právní zastoupení

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nemůže stěžovatel stížnost napsat, podat a v řízení vystupovat sám. Každá fyzická i právnická osoba jako účastník (tedy i stěžovatel) nebo jako vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem. V plné moci k zastupování musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje. V případě problémů s jeho obstaráním je třeba se obrátit na Českou advokátní komoru, její brněnskou pobočku se sídlem Nám. Svobody 15 (Kleinův palác), 602 00 Brno, která za určitých podmínek může advokáta určit [§ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů; viz též http://www.cak.cz  (zde si můžete přečíst pravidla určování advokátů a stáhnout příslušný formulář)].

Jak a v jaké lhůtě lze podat ústavní stížnost

Způsoby podání ústavní stížnosti

Ústavní stížnost musí být vždy adresována Ústavnímu soudu. Lze ji doručit:


a)    poštou,
b)    elektronicky e-mailem na adresu elektronické podatelny nebo do datové schránky Ústavního soudu,
c)    telegrafem či telefaxem,
d)    osobně na podatelnu Ústavního soudu.


Pokud je ústavní stížnost doručována elektronicky (např. e-mailem na elektronickou podatelnu) bez připojeného uznávaného elektronického podpisu či telefaxem, musí být ve lhůtě tří dnů doplněna originální listinou. Více informací o doručování naleznete zde.

Ústavní stížnost nelze podat ústně.

Lhůty pro podání stížnosti

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt tato šedesátidenní lhůta začíná běžet až dnem následujícím po dni, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno. Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty ústavní stížnost osobně podána na podatelně Ústavního soudu nebo dána k poštovní přepravě (jinými slovy, rozhoduje datum na poštovní obálce).

Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, běží podle ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu lhůta 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k zásahu došlo.

Lhůta pro podání ústavní stížnosti je propadná, a nelze ji proto ani prodloužit ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost musí bez jednání odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.


Zpětvzetí ústavní stížnosti

Ústavní stížnost je možné vzít zpět, ale jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě.

Jaké jsou podmínky přípustnosti ústavní stížnosti

Obecně není přípustný návrh, který se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a nelze je zvrátit. Proti nálezům a usnesením Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 43 odst. 3 a § 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Návrh je dále nepřípustný, jestliže v téže věci Ústavní soud již jedná (§ 35 zákona o Ústavním soudu).

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná také tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovými prostředky se rozumí jak řádné opravné prostředky (typicky odvolání, rozklad, stížnost, žaloba ve správním soudnictví, apod.), tak i mimořádné opravné prostředky (např. dovolání nebo kasační stížnost). Kromě těchto nejfrekventovanějších prostředků k ochraně práva je třeba vyčerpat i jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z mimořádných opravných prostředků však není nutné vyčerpat návrh na obnovu řízení a takové mimořádné opravní prostředky, které orgán, jenž o nich rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (tzv. nenárokové mimořádné opravné prostředky). Pokud takový prostředek přesto uplatněn byl, lze počkat, až o něm příslušný orgán rozhodne, neboť podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Pokud Ústavní soud zjistí, že ústavní stížnost je nepřípustná, tj. že byla podána ve věci, o níž již Ústavní soud nálezem rozhodl nebo o níž se již vede řízení nebo že stěžovatel nevyčerpal všechny předepsané procesní prostředky, nezbude mu, než ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Jaké jsou další náležitosti ústavní stížnosti


Povinné právní zastoupení

Advokát, kterého stěžovatel musí povinně k řízení před Ústavním soudem mít, by měl náležitosti ústavní stížnosti dobře znát. Ostatně povinné advokátní zastoupení je u Ústavního soudu předepsáno právě proto, aby Ústavní soud nebyl zahlcen nekvalifikovanými podáními.
Obecné náležitosti ústavní stížnosti

Podle ustanovení § 34 zákona o Ústavním soudu musí být z návrhu na zahájení řízení (ústavní stížnosti) patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá (petit). Samozřejmostí je označení konkrétních základních práv a svobod, jejichž ochrany se stěžovatel u Ústavního soudu dovolává.
 

Počet stejnopisů ústavní stížnosti


Ústavní stížnost je třeba předložit v takovém počtu stejnopisů (nikoli prostých fotokopií), aby jeden stejnopis zůstal u Ústavního soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen rovněž jeden stejnopis. Podle ustanovení § 76 zákona o Ústavním soudu je účastníkem řízení stěžovatel a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje. Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení, jsou vedlejšími účastníky strany tohoto řízení (viz ustanovení § 12 odst. 6 trestního řádu).
Dokumentace předchozího řízení

Podle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (tj. zpravidla toho, kterým měla být základní práva a svobody stěžovatele porušena a které navrhuje zrušit). Vhodné je přiložit i kopie dalších rozhodnutí, která s napadeným rozhodnutím souvisejí (například rozhodnutí orgánů nižších instancí).

Co Ústavní soud může učinit, co je v jeho pravomoci

Pokud Ústavní soud shledá ústavní stížnost důvodnou, tj. pokud zjistí, že bylo porušeno nějaké základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, může podle ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu zrušit napadené rozhodnutí a v případě stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Tyto možnosti zásahu Ústavního soudu je proto třeba mít na zřeteli při formulaci petitu ústavní stížnosti, tj. při formulaci toho, čeho se stěžovatel u Ústavního soudu domáhá, co po něm žádá. Ústavní soud například nemůže státnímu orgánu přikázat, aby vyhověl nějaké žádosti stěžovatele, aby mu poskytl nějaké plnění, apod. Ústavní soud nemůže změnit napadené rozhodnutí a nemůže ani rozhodnout namísto příslušného státního orgánu nebo soudu. Zruší-li napadené rozhodnutí, věc se vrací zpět k novému rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Pokud stěžovatel žádá po Ústavním soudu něco jiného, než co je v jeho pravomoci, musí Ústavní soud takový návrh pro nepříslušnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Co se stane, když ústavní stížnost nemá všechny předepsané náležitosti

Pokud ústavní stížnost nemá některou z náležitostí podle zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud vyzve stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti a stanoví mu k tomu lhůtu. Pokud stěžovatel vady stížnosti ve lhůtě neodstraní, Ústavní soud stížnost odmítne podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Kdy lze očekávat rozhodnutí

Zákon nestanoví Ústavnímu soudu pro rozhodnutí žádnou lhůtu. Obvyklé rozmezí doby rozhodnutí se pohybuje podle složitosti případu zhruba od dvou měsíců do dvou let. Případy rozhodnuté později než za tři roky od podání jsou výjimkou a téměř vždy se jedná o spory veřejnoprávního typu, například mezi jednotlivými složkami státu.

Lze se dozvědět, jak řízení probíhá?

Veškeré důležité dokumenty související s rozhodováním Ústavního soudu v konkrétní věci jsou zakládány do spisu. Účastník a vedlejší účastník má právo nahlížet do spisu (s výjimkou protokolu o hlasování) a činit z něj výpisy a opisy.

Co je usnesení?

Usnesení jsou všechna rozhodnutí Ústavního soudu, která nejsou rozhodnutím  ve věci samé. Nejčastěji rozhoduje Ústavní soud usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti. Cca 95 % ústavních stížností je Ústavním soudem odmítnuto. Nejčastějšími důvody odmítnutí ústavní stížnosti jsou:
 

- neoprávněnost navrhovatele,
- zjevná neopodstatněnost návrhu,
- vady návrhu spočívající v absenci právního zastoupení,
- nevyužití lhůty stanovené Ústavním soudem pro odstranění vad návrhu v případě, že stížnost neobsahuje náležitosti určené zákonem o Ústavním soudu.


Usnesením může být dále rozhodnuto například o předběžném opatření, udělení pořádkové pokuty apod.

Co je nález a jaké má právní účinky?

Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem, v ostatních věcech usnesením (§ 54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Nálezy vydané v řízení o ústavní stížnosti jsou vykonatelné doručením jejich písemného vyhotovení účastníkům.

Nález se skládá:

a) z návětí výroku, v němž jsou uvedeni orgán Ústavního soudu, který v dané věci rozhodoval, a jeho složení, navrhovatel, účastníci a vedlejší účastníci řízení a jejich právní zástupci a rozhodnutí, zásahy orgánu veřejné moci či právní předpisy, proti nimž návrh směřoval,

b) z výrokové části, v níž Ústavní soud konstatuje, zda návrhu stěžovatele vyhověl, nebo jej zamítl. Návrhu může být také vyhověno jen zčásti. V takovém případě výroková část nálezu uvádí, v jakém rozsahu bylo stěžovateli vyhověno a v jakém rozsahu byl jeho návrh zamítnut, případně odmítnut.

c) z odůvodnění, v němž Ústavní soud stručně shrnuje obsah návrhu, skutkové okolnosti a konečně důvody, které jej k rozhodnutí vedly.

d) z poučení, že se proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).


Nálezy Ústavního soudu jsou podle § 58 zákona o Ústavním soudu vykonatelné buď:

- vyhlášením ve Sbírce zákonů, nebo
- dnem, který je v rozhodnutí výslovně jako takový určen, nebo
- vyhlášením nálezu (tzn. ústně v jednací síni Ústavního soudu), nebo konečně
- doručením písemného vyhotovení nálezu účastníkům.


V řízení o ústavní stížnosti se stává nález vykonatelným zpravidla doručením písemného vyhotovení nálezu účastníkům.

Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelné nálezy Ústavního soudu závazné pro všechny orgány a osoby. Nálezy Ústavního soudu jsou proto považovány za jeden z pramenů práva a zachází se s nimi jako s precedenty. Bezprostředně závazné jsou samozřejmě pro účastníky řízení, kteří jsou povinni se jím řídit. Pro další orgány a osoby jsou nálezy závazné jako precedenty v rozsahu tzv. nosných důvodů rozhodnutí (jinak též ratio decidendi), jimiž jsou takové právní argumenty, které bezprostředně odůvodňují přijatý výrok. Ostatní části odůvodnění (tzv. obiter dictum, tj. to co Ústavní soud poznamená na okraj, mimochodem, pro dokreslení širšího kontextu apod.) kvalitu závaznosti již nemají.

Nárok na náhradu svých nákladů řízení

Náklady řízení před Ústavním soudem (např. hotové výdaje, ztráta na výdělku, náklady zastoupení), které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí většinou účastník nebo vedlejší účastník. Ústavní soud však může výjimečně a podle výsledků řízení (tzn. podle úspěchu ve věci) uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi řízení, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.

Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před Ústavním soudem a náklady na tlumočení hradí Ústavní soud.

Náhrada nákladů právního zastoupení

Ústavní soud může stěžovateli přiznat náhradu nákladů právního zastoupení, pokud jsou splněny tyto podmínky:


a)    odůvodňují to osobní a majetkové poměry stěžovatele (zejména nemá-li stěžovatel dostatečné prostředky k placení advokáta),
b)    ústavní stížnost nebyla odmítnuta a
c)    stěžovatel o to výslovně požádá před prvním ústním jednáním.


Žádá-li stěžovatel o náhradu nákladů zastoupení, musí pochopitelně též prokázat, že to jeho osobní a majetkové poměry odůvodňují. Vyhoví-li Ústavní soud této žádosti, náklady na právní zastoupení stěžovatele nese zcela nebo zčásti stát, tzn. Ústavní soud. Pokud se však později zjistí, že takový postup osobní a majetkové poměry stěžovatele neodůvodňují nebo neodůvodňovaly, může Ústavní soud své rozhodnutí přehodnotit a třeba je zrušit i se zpětnou účinností.

Nahlížení do spisu


Nahlížet do spisů je možné výhradně v místnostech Ústavního soudu a pod dohledem pracovníka soudní kanceláře. Do spisů dosud nevyřízených věcí jsou oprávněni nahlížet účastníci a vedlejší účastníci řízení nebo jejich zástupci, jimiž mohou být pouze advokáti pověření zvláštní plnou mocí. Do spisů věcí pravomocně skončených jsou oprávněni nahlížet účastníci a vedlejší účastníci řízení a osoby (nejen advokáti), které mají účastníky nebo vedlejšími účastníky řízení udělenu plnou moc k nahlédnutí do spisu.
O tom, že bylo do spisu nahlédnuto, pořizuje pracovník soudní kanceláře záznam do spisu. Uvádí v něm, kdo do spisu nahlédl, časový údaj o délce studia spisu a záznam opatří datem a svým podpisem. Záznam podepíše i žadatel. Není-li možné do spisu nahlédnout, provede o tom záznam s uvedením důvodu, proč se tak stalo.


Výpisy a opisy ze spisů lze činit i pořízením fotokopií. Za jejich vyhotovení pracovník soudní kanceláře vyměří soudní poplatek, hrazený kolkovými známkami.


Spisy jiných soudů, státních zastupitelství, policie, správních orgánů apod., jež si Ústavní soud vyžádal, se dávají k nahlédnutí toliko s písemným souhlasem soudce zpravodaje.


Kde jsou uložena rozhodnutí Ústavního soudu


Všechny nálezy Ústavního soudu a plénem Ústavního soudu vybraná usnesení se publikují v knižní Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné ve veřejných knihovnách. Všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou také informativně zpřístupněna v elektronické databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS na internetu: http://nalus.usoud.cz


Některá rozhodnutí Ústavního soudu jsou kromě toho zveřejňována ve Sbírce zákonů České republiky. V určitých typech řízení stanoví zveřejnění nálezu ve Sbírce přímo zákon (např. řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů). Ústavní soud může také sám rozhodnout o zařazení svých dalších významných rozhodnutí ve Sbírce zákonů.

Zdroj: www.concourt.cz/clanek/786

Vložit komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.